Dva koncerty. Dva dny. Špička prog-rockového nebe DREAM THEATER a undergroundový izraelský objev CARUSELLA. Oba koncerty mě dovedly k zamyšlení nejen nad tím, co mě vlastně na rockových koncertech baví a přitahuje, ale i nad tím, co bych sám v hudbě chtěl dělat. A pokud tyto dvě akce postavím proti sobě – vítězí klubový koncert CARUSELLY. Report z koncertu, který se v plzeňském kulturním svatostánku uskutečnil zhruba před půl rokem a ve stejné sestavě, bych v podstatě mohl celý opsat a lehce doplnit o rozdíly –  lidí bylo víc, atmosféra živelnější, zvuk horší. Ale to by bylo poněkud laciné…

Vzhledem k tomu, že CARUSELLA na svůj pražský koncert kvůli patálii s autem nedorazila, bylo po mém vstupu do klubu patrné, že i díky tomu návštěvnost plzeňské zastávky povážlivě vzrostla. V západních Čechách poměrně profláklé instrumentální duo SYNERGY tak odpálilo svůj set do velmi slušně zaplněného klubu. V polovině koncertu nám Pavel ukázal, jak si poradit s prasklou pružinou na rytmičáku, možná je škoda, že druhá oblíbená kutilská vložka kapely „jak vyměnit prasklou strunu“ v programu tentokrát nebyla. Martin opět neměl mikrofon, takže veškerou komunikaci s publikem zaslechlo pět nejbližších lidí u pódia, ale vzhledem k tomu, že nám opět SYNERGY více prokecali mezi sebou, než s publikem, to snad ani nevadilo. Math rock říznutý post hardcorovým feelingem opět slavil úspěch. Krom starších skladeb typu „T 1000“ nebo kultovního „Rákosníčka“ zazněla i hitově působící novinka „Noční mlsání“.

To, že CARUSELLA staví bicí tam, kde v hledišti bývá nejvíce lidí, už snad nikoho nepřekvapí. Izraelské smíšené duo mě již podruhé překvapilo, jakým způsobem v sobě integruje různé žánry. Kytaristka a zpěvačka Tamara nám od doby, kdy jsem kapelu viděl naposledy, pěkně zdivočela. Razila si cesty v těsném hloučku lidí, se stejnou vehemencí s jakou si polní hlodavci vrtají chodbičky pod povrchem, jindy lezla na postranní sedačky nebo na pódium. Bylo jí všude plno, jen co jí to kabel od nástroje dovolil. Dav lidí se před ní rozestupoval.

Třetí skladbou, kterou byla asi nechytlavější melodická sborová vyřvávačka „Star Quality“, se kruh kolem kapely již značně odvázal a vytvořil neopakovatelnou atmosféru, která vydržela až do konce setu. Bohatý živelný koncert, který v sobě ukrýval celou řadu žánrových odboček, stejně jako minule po skladbě „Conclusions“ nabídl pulzující noisové vazební experimenty s kytarou i pomalé nepravidelné sekanice, před kterými se Tamara skácela k zemi, kde je i v leže odehrála. Slabším prvkem byl zvuk. Nutno dodat, že slabším jen v porovnání s minulým vystoupením ve stejných prostorách zhruba před půl rokem. Vokály bubeníka Guye Shechtera i Tamary Aphek byly zbytečně podfouknuté a zpočátku nebyly slyšet téměř vůbec. To ovšem nadšenému publiku nevadilo. Zásadní tu byla pohlcující atmosféra, kterou si CARUSELLA opět získala celý, tentokrát velmi úspěšně zaplněný klub, který ji propustil až pod dvou poctivě vytleskaných přídavcích.

foto: Bárt

rozsáhlá fotogalerie z koncertu: http://www.bartstattoo.cz/koncerty/29_6_09.php